Ovzduší v bytovém domě

Jednou ze základních nezbytností energeticky úsporného domu dnešní doby je požadavek na jeho těsnost. Ta je důležitá jak s ohledem na zbytečnou ztrátu tepla, tak i pro správně fungující technologie uvnitř domu. U zateplených bytových domů s kvalitně instalovanými okny a balkonovými dveřmi se dá celkem bez problémů docílit dobré těsnosti objektu. To je výhodné z hlediska energetického, ale už ne tak dobré z pohledu kvality vzduchu v domě. Do vzduchu se totiž uvolňují látky vznikající běžným užíváním bytu. Jedná se především o:

oxid uhličitý (odpadní produkt dýchání),
vodní páry (vaření, koupání, sušení prádla v bytě), které zvyšují vlhkost v bytě,
těkavé organické látky uvolňující se ze zařízení bytu (nábytek, koberce,…),
oxid uhelnatý v případě spalování zemního plynu (vaření, ohřev vody),
radon prostupující z podloží domu,
prachové částice.

Vyhláška č. 6/2003, stanovuje hygienické limity pro jednotlivé položky.

Pro zachování kvality vzduchu v bytě je tedy nutné tyto látky „rozředit“ čerstvým vzduchem nebo rovnou odvézt z objektu ven.

Bez výměny vzduchu se neobejdete

Oxid uhličitý

Koncentrace oxidu uhličitého ve vydechovaném vzduchu je přibližně 4,5 %. Aby nedocházelo ke zvyšování koncentrace CO2 v místnosti, je nutné přivézt za hodinu 25–30 m3 čerstvého vzduchu na osobu.

Vodní páry

Dalším velkým zdrojem emisí je vaření (vodní pára, pachy nebo oxidy dusíku při použití plynových sporáků). Sušení prádla, nebo sprchování, rovněž produkují mnoho vlhkosti, která může vést v nedostatečně větraných místnostech ke kondenzaci na stěnách a vzniku plísní.

Oxid uhelnatý

Ohřev vody pomocí průtokových plynových ohřívačů může být velmi riziková záležitost. Velmi často se jedná o spotřebiče, které mají svoji životnost již za sebou (20 a více let), které nejsou pravidelně servisovány a podrobovány revizi. Každoročně přibývá úmrtí způsobených otravou kysličníkem uhelnatým (140–150 osob ročně!). Tyto problémy mohou vzniknout i při vaření na plynovém sporáku, nebo dokonce přitápění plynovým sporákem v malé kuchyňce bez dostatečného přívodu čerstvého vzduchu.

Těkavé látky

Také v poslední době oblíbené desinfekční prostředky produkují výrazně dráždivé emise. Při jejich použití je potřeba intenzivního větrání. Z nábytku, koberců či podlahových krytin se uvolňuje také celá řada organických látek – běžně se používá souhrnný název „těkavé organické sloučeniny“. Některé z těchto látek jsou zdraví škodlivé nebo mají nepříjemný pach.

V moderním těsném domě je samovolná výměna vzduchu už příliš malá, než aby zajistila potřebnou kvalitu vnitřního prostředí, a je proto zcela nezbytné zajistit přiměřené větrání. Za přiměřené větrání se považuje výměna vzduchu rozmezí 0,3 až 0,6 objemu za hodinu v době, když jsou místnosti obývány, a přibližně 0,1 objemu za hodinu, kdy v nich nikdo není (pro účely energetických výpočtů se bere průměrná výměna vzduchu 0,5/hod).